Vítr to ví

(Míle)

Hudba: Bob Dylan / Text: Ivo Fischer

1. Ale a Dle jsou cestA, které znám,
   jdou trávou i úDbočím skalE,
   jdouA cesty zpátDky a jdouA cesty tamF#m
   a A na všech s Dmi stálE.
   PročA ale bláDtem nás Azali vést
   a špínou si třísDnili šatE7?
   To D snad jen déšťE a Atr kolem násF#m,
   ten Dtr, co zaE7čal právě vátA.

2. Míle a míle se táhnou těch cest
   a dál po nich zástupy jdou.
   Kříže jsou bílé a lampičky hvězd,
   jen váhavě svítí tmou.
   Bůh ví co růží jež dál mohly kvést,
   spí v hlíně těch práchnivejch cest.
   To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
   ten vítr, co začal právě vát.

3. Dejte mi stéblo a já budu hnát,
   i stéblo je záchranný pás,
   dejte mi flétnu a já budu hrát
   a zpívat a ptát se vás:
   Proč jen se účel tak rád mění v bič
   a proč že se má člověk bát?
   To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
   ten vítr co začal právě vát.