(Míle)

Hudba: Bob Dylan / Text: Ivo Fischer

1. MíAle a míDle jsou cestA, které znám,
   jdou trávou i úDbočím skalE,
   jdouA cesty zpátDky a jdouA cesty tamF#m
   a jáA na všech s váDmi stálE.
   PročA ale bláDtem nás káAzali vést
   a špínou si třísDnili šatE7?
   To víD snad jen déšťE a víAtr kolem násF#m,
   ten víDtr, co zaE7čal právě vátA.

2. Míle a míle se táhnou těch cest
   a dál po nich zástupy jdou.
   Kříže jsou bílé a lampičky hvězd,
   jen váhavě svítí tmou.
   Bůh ví co růží jež dál mohly kvést,
   spí v hlíně těch práchnivejch cest.
   To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
   ten vítr, co začal právě vát.

3. Dejte mi stéblo a já budu hnát,
   i stéblo je záchranný pás,
   dejte mi flétnu a já budu hrát
   a zpívat a ptát se vás:
   Proč jen se účel tak rád mění v bič
   a proč že se má člověk bát?
   To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
   ten vítr co začal právě vát.

blázni chlast chudoba faleš farmáři jídlo koně kovbojové loučení lovci marnivost milenci muzika máma namlouvání námořníci osada padouši pohádka pohřeb politika poprava prostitutky psychologie rozchod rybáři samota smrt smutek svatba svoboda touha uspávanky vlast vojna vzpomínky vztahy válka vánoce zbožnost zima zvířátka černoši řeka řemeslníci