A SLUNCE PÁLÍ JEN
Hudba: tradicionál / Text: Mirek Hoffmann

Už v noci jsem vyrazil
jen v blůze, kalhotách
a s párem starejch bot,
tam za mnou zůstal
San Quentin, kavalec
a přestřihnutej plot,
a slunce bodá do očí
a jazyk bez vody už zdřevěněl
a nohy bolí, jakobych
nejmíň tisíc mil už šel.

A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,
a stínu šmouhu šedivou já táhnu za sebou.

Mně vždycky táta říkal,
že jen jedno je nebe,
jedno peklo a jeden svět,
vždyť ještě včera
mně to pastor z bible čet,
teď ze lži viním všechny:
bibli, pastora i tátu,
vždyť jedno peklo opouštím
a druhý začíná tu.

A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,
a stínu skvrnu šedivou já šlapu pod sebou.

Já dávno boty zahodil,
když brzdily můj chvat,
a v břiše mám snad stočenej
ten přestříhanej drát,
když náhle v rukou cítím suchej
drn a písek, tak už vím,
proč, i když slunce zapadá,
se zkracuje můj stín.

A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,
a stínu šmouhu šedivou já tlačím před sebou.

A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,
a stínu skvrnu šedivou já zaleh' pod sebou




https://www.zpevnicekunas.cz