ANDĚLSKÉ PŘÁTELSTVÍ
Hudba a text: Adam Václav Michna z Otradovic

Nebeští kavalérové, vinšujte štěstí.
Vy jste mé svadby družbové, veďte z neštěstí
nevěstu mou, vám se věří,
mně a vám se ona svěří.
Veďte ji, andělé, ke mně, archandělé.

Hrnou se do nebeského paláce hosti,
jest z pokolení lidského milenek dosti.
Musí pozadu zůstati svět
a proto i zoufati.
Již mu s pytlem dali, místo jej mně vzali. 

Ó Michale, můj rytíři, meč již vytáhni.
Ó věrný duších vartýři, tě nevyhání
žádná z tvé moci zchytralost,
v tobě jest obrova stálost,
veď milou mou ke mně, přej hostinu ve mně.

Před tebou ať peklo běží, jeho lámej brány.
Ať Luciper sražen leží od Božské rány.
Ať se tělo nevypíná,
podej mu žluč místo vína,
zkroť jeho šíbalství, pokutuj nedbalství. 

A tak se ke mně dostane, choti má milá,
Nic proti ni nepovstane hříšného díla.
Ty ji stále buď při boku,
popřej ji tvého poskoku.
Ten ať jest tvůj tanec, zhyne pekla kanec.

Tak za mně se teď přimlouval můj Ženich milý.
K mé pomocí vás namlouval, pážata bílý.
Tak vás jmenuji, andělé,
k vám volám, ó archandělé!
Slyšte mé žádosti, činte mně zadosti.

Když můj milý měl vyjiti od Otce svého
a na tento svět přijiti dlé těla mého:
tu převeselou novinu,
aby lidskou zetřel vinu,
Gabriel zvěstoval, člověk se zradoval.

Když já budu umírati, tu poštu přines.
Když budu oči svírati, mně k Bohu vynes.
Ujisť mne, že mne miluje ten,
jenž na nebi kraluje.
Ó postmístře Páně, nezapomeň na mně.

Tobiáš zraku drahého pozbyl v starostí,
lékaře dostal zběhlého s velkou radostí.
Oči mé jsou zaslepené,
marnosti lepem zlepené.
Budiž, Rafaéli, k mému zdraví smělý.

Častějí mně omáměly těla krmičky,
mně poddanou stále měly tvé, světe, hřičky.
Ach, strážce můj, žluč podávej,
mne metlám, bičům oddávej.
Tak bůjnost mou splatím, dlůh všecek zaplatím.

Anjelé, mojí vudcové, ruce podejte.
Nebeské svadby družbové, mne Kristu dejte,
s kterým bych se radovala
a na věky hodovala.
V nebeském paláce k té pomozte lásce.




https://www.zpevnicekunas.cz