CESTA K HOGANOVÝ SOUTĚSCE
Hudba: tradicionál / Text: Karel Ulbert

Víš, přes potok pak pojedeš,
přes rozvalenej most,
a podle něj ne více než
dva hřbety hor, a dost,
a vzhůru po těch hřebenech
se dej pak cestou vést,
dvě ovčí stezky stranou nech,
ty mohly by tě splést.

Jen potoka se vpravo drž,
pak rovně snaž se brát,
až uvidíš, že je tam strž,
plot z tyček, na něm drát,
tam leží mrcha kobyly,
co prask jí v pádu hřbet,
no, uvidíš ji za chvíli,
tou cestou musíš jet.

Pak sjedeš prudce jako hrom
a pár minut je furt spád,
je nejlíp za vůz padlej strom
jak brzdu přivázat,
když minout bys chtěl tenhle svah
a dolem chtěl bys jet,
to bys byl holej sebevrah
a nevrátil se zpět.

Dál pod žulovým útesem,
kde leží z káry vrak,
dva vostrý hochy pod lesem
tam trefit můžeš pak,
to musíš střílet nakonec,
či dát se zabít sám,
tak snaž se vyjet na kopec
a braň se radši tam.

V půl cestě je vůl Hoganův,
jak pad a začal hnít,
pak napravo, sic v tu ránu,
bys koně nezachyt,
břeh drolí se, když večer pad,
jeď zvolna v trhlinách,
snad volský stopy budou znát,
jak Hogan kúru táh.

Buš zakryl starý směrníky,
co míří, kde je dům,
no davy nejdou veliký
tou cestou k Hoganům,
pak nalevo se votočíš,
půl míle jedeš dál
a za chvíli pak jistě již
bys před bránou mu stál.

Že hned se vidět nedává,
to moc tě nesmí mást,
on prvně vždycky vyčkává,
zda všechno není past.
Já radil bych ti, kdybys moh,
mít koně blízko vrat,
tam v okolí je drsnej hoch,
tak musíš pozor dát.

Když ocitneš se bez koní,
hned Hogan oživí,
když librovkou se zazvoní,
zná hocha, kterej ví.
A slinu kdybys porom chyt,
jen trochu mrkni pak,
když Hogan má, tak můžeš jít
hned dolů na burčák.

Sem chlapi táhnou ze všech stran
mok trochu ochutnat,
když stoupnou k pípě,
stojí tam, no, dokud mohou stát
a v neděli to vrcholí,
jak mouchy lížou čep,
a samý živý mrtvoly
pak zaplňujou sklep.

A když dá někdy náhoda,
že přijde cizinec,
tak tančí celá hospoda,
jo, nejni přes tanec.
Je řečnění boj se zpěvem,
co víc bych ti jen řek,
když dlouhán začne s projevem,
no to je požitek.

Tu od mostu muž otočil
své koně čelem zpět
a nohou nikdy nevkročil,
kde strměl horský hřbet.
On prostě zjistil v tu chvilku,
že necítí se fit,
měl Hoganovi obsílku
a výměr doručit.

Zbled představou, jak sjíždí sráz,
a viděl u těch skal
tu kůži svou u volské hnít,
jak značku, kde má odbočit,
kdo tu jednou půjde zas
kol mrchy a pak dál.




https://www.zpevnicekunas.cz