DOKUD MÁŠ KAMARÁDA
Hudba: Vilém Sýkora / Text: Pravoslav Mach

Boby, to byl veselý hoch z naší party,
když nezpíval, tak se aspoň smál.
Děvče měl rád, napil se rád, hrál i karty,
tak ho každý z naší party znal.
Nic netrvá na tom světě na věky,
i Bobymu jednou selhal hlas.
Našel jsem ho samotného u řeky,
když nepřišel večer mezi nás.
V očích se mu podivný lesk chvěl,
já však jsem mu ale připomněl:

Dokud máš, kamaráde, kamaráda,
nesmí ti slza více vtrysknout do očí,
třeba, že dívka tvá tě nemá ráda,
z nás už se za ní nikdo víc neotočí.
Já vím, že je to i nad tvoje síly,
vždyť s bolestí v srdci těžko je se smát,
stačí vystihnout jen tu pravou chvíli,
od toho je dobrý kamarád, tvůj kamarád.
Dokud máš, kamaráde, kamaráda,
nesmí ti slza více vtrysknout do očí,
třeba, že dívka tvá tě nemá ráda,
z nás už že se za ní nikdo víc neotočí.

Každý z nás má ve svém srdci jedno přání,
které sám sobě chce vyplnit,
nejlépe tak za večera po klekání,
když je všude kolem svatý klid.
Ztratíš-li však i poslední naději,
takové chvíle já dobře znám,
zajdi ve svou starou chatu raději,
kde jsi se svým bolem zcela sám.
Západ když se rudou září rdí,
píseň kamarádů k tobě zní:

Dokud máš...




https://www.zpevnicekunas.cz