FELEENA Z EL PASA
Hudba: M. Robbins / Text: Jan Vyčítal

Z vojenské stanice tam poblíž hranice
mexičan Joe svojí černovlasou ženu měl
a domek hliněnej s malými okny,
z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel.
Dítě spolu měli před květnou nedělí
a vítr dětský pláč svou písní přehlušoval
Ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Když malá bývala, vždy ráda sedala
na kopci, odkud vídávala z El Pasa zář.
A vítr zvečera plný těch světel
šeptal jí do snění a chladil jí horkou tvář.
Jak poníka laso táhlo jí El Paso
a tátu prosila, aby jí tam někdy vzal.
Ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.

A roky letěly, děvče už dospělý
rozhodlo se, že chce jenom tam v El Pasu žít.
Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty
a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt.
Tam život začíná, červená kantýna,
její smích orchestr honky tonk přehlušoval.
Ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Už není nevinná číšnice Feleena,
už lásku ze dneška na zítřek moc dobře zná,
zná sliby pastorů, zlato prospektorů
a přitom se jí o jedný velký lásce zdá.
Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty
muž, kterej jinej než ty co dřív znala, se zdál.
Ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Oči plný něhy a divný příběhy
vyprávěl a hned neříkal, že ji má rád,
písničky o koních, balady z farem
s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát.
Teď život začíná, cítila Feleena,
po pláních chodili a vítr s nimi se smál.
Ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Z vojenské posádky dal se sním do hádky
chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl.
Zvuky dvou výstřelů zazněly nocí,
ale jen jeden z těch výstřelů měl správnej směr.
Stýská se Feleeně v červený kantýně,
on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál.
Ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Náboje u pasu čekali v El Pasu
v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát.
V sedle se naklonil tak nějak stranou
a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát.
Konec je naděje, na všecko pozdě je,
Feleeno, neplač a směj se jak já jsem se smál.
Ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla
a zas se ozvala smrtící série ran.
Růže z jejích vlasů k pasu mu padla
a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran.
Pár jezdců zbloudilých slyšelo její smích,
vítr ho za noci směrem od El Pasa hnal.
Ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.




https://zpevnicekunas.cz