INDIÁNSKÁ PÍSEŇ LÁSKY
Hudba: Rudolf Friml / Text: Josef Odcházel - Karel Pavlík-Tobis - Václav Miškovský-Mírovský

Když se sklání noc, vše už jde spát,
měsíc kraj stápí v stříbrný šat,
v božské chvíli té, v blahý ten čas,
vždy všude touží po duši zas.

Touhu svou a žár svěřuji nočním tmám,
snad zaletí též ozvěnou k sluchu Vám.
Ó slyšte vše, co vám nyní dím ve zpěvu svém,
vždyť odpověď rozhodnouti má o celém žití mém.
Jestli že hlas Váš odpoví, prosbě mé,
blaha plna zvím, že už mám štěstí své,
ráda Vás mám a Bůh snad též dá,
abych v krátký čas mohla býti tvá!

Ó, jak toužím k Vám, jak Vás chci mít,
kéž mohu s Vámi na věky žít!
Ač se širý svět velkým snad zdá,
přec větší více je touha má.

Slyšte teď, hlas můj svěřuji nočním tmám,
chyťte je v sluch svůj ozvěnou k sluchu Vám.
Ó slyšte vše, co vám nyní dím ve zpěvu svém,
vždyť odpověď rozhodnouti má o celém žití mém.
Jestli že hlas Váš odpoví prosbě mé,
blaha plna zvím, že už mám štěstí své,
vždyť rád Vás mám a Bůh snad též dá,
byste v krátký čas mohla býti má!

Když se sklání noc a kraj jde spát
oděný lunou v stříbrný šat,
velkou lásky moc, učíš se znát,
své srdce toužíš někomu dát.

Modrou oblohou
bílé mraky jdou
Až píseň mou přinesou ti vstříc, poznáš z ní víc,
než co se já slovy někdy snad odvážím tobě říct!
Budeš-li dnes mít v srdci svém, srdce mé,
štěstí může být, i my dva najdeme,
hvězdička lásky snad k žití tmám
modrou oblohou zasvitne i nám!




https://www.zpevnicekunas.cz