KAROLINKA
Hudba: Ludvík Podéšť / Text: J. Barchánek - Vilém Dubský

žila jednou Karolinka, ta se chtěla vdát,
jenže pořád nevěděla, komu srdce dát.
Ona totiž tahle panna byla trošku nafoukaná
a se všemi chtěla si jen potutelně hrát.

Karolinko, Karolinko,
který z nich je ten pravý,
malý, tlustý, tenký, černý
a nebo ryšavý?
Karolinko, Karolinko,
rozhodni se už,
který z těch tvých nápadníků
má býti tvůj muž?

Nejprve jí pod okénko začal chodit švec,
říká, že má srdce láskou žhavé jako pec.
Slibuje jí hory doly, ale ona nepovolí,
švec má ruce od popu, to ošklivá je věc.

Karolinko...

Potom zase vyznával jí rybář lásku svou,
ona mu však řekla, aby chodil za jinou.
Smála se mu s chladnou tváří: Copak je mi po rybáři?
Rybář se mi nelíbí, že páchne rybinou.

Karolinko...

Za nějaký čas se na ni pekař začal smát,
ale ona nechtěla ho vůbec ani znát.
Pekař musí v noci vstávat a na chleba zadělávat,
ona že je odjakživa zvyklá dlouho spát.

Karolinko...

A potom se mistr kovář jednou slyšet dal,
že prý by rád Karolinku šťastnou udělal.
nač kováři třeba ženy? Celý den je umouněný,
ještě by mi moje pěkné šaty umazal.

Karolinko...

Rychle jako mlýnské kolo otáčí se svět,
to, co jednou minulo, už nevrátí se zpět.
A zatím, co vybírala, léta mládí utíkala,
až zůstala Karolinka sama na ocet.

Karolinko, Karolinko,
který z nich byl ten pravý,
malý, tlustý, tenký, černý
a nebo ryšavý?
Karolinko, Karolinko,
teď je pozdě už,
žádný z těch tvých nápadníků
nebude tvůj muž!




https://www.zpevnicekunas.cz