KDYŽ Z JARA PRVNÍ VONNÝ KVĚT
(Árie tuláka)
Hudba: Rudolf Piskáček / Text: Emanuel Brožík

Jak to ptáče světem sem a tam
smuten bloudím bez cíle a sám,
přejdu hory, doly, vsi i města,
kam však vede moje cesta,
to já sotva znám.

A tak toulám se už dlouhý čas,
dnes mám bídu, zítra nouzi zas,
věru, kapsy moje tak jsou chudé,
pomalu, že sotva zbude
v nich na provaz!

A přec kupodivu někdy zdá se mi,
že jsem nejbohatším z lidí na zemi.

Když z jara první vonný květ
se venku počne rozvíjet,
každému štěstí na tváři hned zazáří.
A vůně šeříku láká
i ubohého tuláka,
vždyť jako jiným též mu kvet ten máje květ.

U cizích když zastavím se vrat,
povzdechnu si v duchu častokrát,
že mé oči toho neuvidí,
aby měl mě někdo z lidí
na tom světě rád.

I když svět bych prošel v šíř i dál,
k vrcholkům až nebetyčných skal
a tam ukončil pouť žitím bědnou,
vím, že lásku ani jednou
bych nepotkal.

A přec kupodivu někdy zdá se mi,
že jsem nejšťastnějším z lidí na zemi.

Když z jara...

Jedenkrát, až znavený můj hled
obrátí se k slunci naposled,
jenom zvonky květů na vše strany
vyzvánět mi budou hrany
a pták žalmy pět.

Na obloze, místo drahých svíc,
bude zářit hvězd mi na tisíc
a já klidně usnu v širém poli,
kde mne srdce nezabolí
už nikdy víc.

Potom přece jednou bude dobře mi
a já usmívat se budu pod zemí.

Když z jara první vonný květ
se venku počne rozvíjet,
každému štěstí na tváři hned zazáří.
A vůně šeříku láká
motýly na hrob tuláka,
kde jako jiným též mu kvet ten máje květ.




https://www.zpevnicekunas.cz