LOKÁLKA Hudba a text: Vladimír Eduard Fořt Kampak to lidi spějete, kdepak za chvíli budete? Každý se souží, po autu touží, na něco přitom skoro zapomenete. Je to ta lokálka udýchaná, celičkým národem milovaná. Pláč půjde městem, dědinou, jó, až ty naše dráhy vyhynou, ššš, bim. Lokálka hvízdá jako vyděšená, taky je príma kolem ověšená, na střeše bývá totálně vzduch, ochranou nám tu Velký je Duch. Mašina zpívá píseň ulekanou, co na tom, mírně když se nahnem stranou, jen kdyby se s námi fakticky rozsypala, pak by mnohá očka zaplakala. Až do osady po trati, vlak si to pěkně šišatí. To pohodlíčko, svlékneš si tričko, vždyť nahý tělo přeci na cti netratí. V autobuse jízda na blatníku znamená zůstati na patníku. Ten, kdo to zažil, pochopí, jó, jak je, když tě auto vyklopí, ššš, bim. Lokálka hvízdá... Vždy letíš jako na ptáku, ve vagóně či v hytláku. Řekni mi hezky, když zrajou švestky, co by jsi dělal, kdybys nejel ve vlaku? Když zvelebený jsou naše dráhy, neplkej, národe, že jsou drahý. Je přec to zázrak veliký, jó, tydle železniční podniky, ššš, bim. Lokálka hvízdá... https://www.zpevnicekunas.cz