LOVEC KOŽEŠIN
Hudba a text: Jarka Mottl

Na severu chajdu měl dřevěnou,
říkal, že je život samý blud,
winchestrovka byla jeho ženou,
Jerry vlčák, jeho věrný druh.
Radoval se starý lovec koží,
že se jeho kořist stále množí.
A když večer u krbu se hřál,
k vlčákovi takto promlouval:

Jerry, starý brachu, jsme tu stále sami,
nikdo nechce snášet krutý osud s námi.
Až nás ruka tvrdá do propasti srazí,
nikdo nezapláče, že tu někdo schází.

Do města nes kůže na výměnu,
dostal za ně zásoby a prach,
zpět do chaty přivedl si ženu,
první kvítek, na který si sáh.
Šťasten byl ten statný lovec koží,
že se jeho kořist rychle množí.
A když večer u krbu se hřál,
Jerry zalez, jakoby se bál.

Jerry, starý brachu, už tu nejsme sami,
žena bude snášet krutý osud s námi.
Až nás ruka tvrdá do propasti srazí,
žena si zapláče, že tu někdo schází.

Jednou našel chajdu opuštěnou,
odešel mu jeho první květ.
Tu, kterou nazýval svou ženou,
chaos světa nevrátí mu zpět.
Trpce se jen usmál lovec koží,
zkušenosti životem se množí,
když pak vítr od severu vál,
vlčák Jerry tiše naslouchal.

Jerry, starý brachu, už jsme zase sami,
žena nechce snášet krutý osud s námi.
Až nás ruka tvrdá do propasti srazí,
nikdo nezapláče, že tu někdo schází.




https://www.zpevnicekunas.cz