MALÁ DÁMA
Hudba: Ota Váňa / Text: Milan Špalek

Utrhla trávu a začla hrát
ta malá dáma z předměstí,
co umí lidem z dlaní číst.
Tam kočky z rána mívaj hlad
po noci plný neřestí,
je pohladí a dá jim jíst.
Po tmě se toulá a ve dne spí
a její oči vědí víc než mý.
Došla mi slova, já stál tam jen,
s touhle jedinou bych zemřel.

S touhle bych zemřel v jedinej den.
A jestli vám to nestačí,
kdyby tam stála stovka žen,
vyzvu ji k tanci, a to netančím.

Tam za tratí svý doupě má,
mince po kašnách posbírá
a pak je skládá na kolej.
Staví si chrám, plechovej most,
už po něm kráčí první host,
tak ať ho nohy nebolej.
Prošla si peklem a kouzla zná,
přejetý mince počítá
a kdo ji spatří, je zatracen.
S touhle jedinou bych zemřel.

S touhle bych zemřel...

Budu si pamatovat na tu chvíli,
když hrála, znělo to jak Paganini
a já už věděl, že jsem ztracenej.
Zeptal se za kolik s pocitem viny.

S touhle bych zemřel...

S touhle bych zemřel...




https://www.zpevnicekunas.cz