NECHOĎ DO KLÁŠTERA
Hudba: Petr Ulrych / Text: Vladimír Poštulka

Tam někde v trávě pod jedlí
pobledlá holka právě dlí,
srdce má ďáblem posedlý.

Nenechej tu holku smutnou
schovat se pod černou kutnou,
odveď ji od dveří klášterních.
Klášter, ten ji nezachrání,
seber se a spěchej za ní,
jenom ty jí můžeš vrátit smích.

Ukloň se tý holce smutný
a jestli to bude nutný,
pláštěm svým jí slzy osušíš.
Vymysli si píseň něžnou,
nazvi ji v tý písni kněžnou,
jdi k ní blíž a blíž a ještě blíž.

Tam někde...

Nechoď do kláštera, krásná vílo,
teď pohár lásky spolu vypijeme do dna,
dám ti to nejlepší, co ve mně ještě zbylo,
jen nechoď do kláštera, buď tak hodná.

Nenechej tu holku smutnou
schovat se pod černou kutnou,
pohleď, jak se trápí v modlitbách.
Z jezera jí přines leknín,
ukloň se a potom klekni,
zpívej, dokud nezašeptá ach.

Já jenom jedno přání mám,
bejt na tvým místě chvíli sám.
Jdi k ní a jak ti povídám.

Já jenom jedno přání mám,
bejt na tvým místě chvíli sám.
Jdi k ní a pánbůh žehnej vám.




https://www.zpevnicekunas.cz