NESPOKOJENÁ KRÁSKA
Hudba: Evžen Illín / Text: Jiří Kafka

Svět je plný všelijaké krásy,
pro každého jiný půvab má.
Má milá, ta nejvíc zakládá si
na tom, aby byla půvabná.
Tak jako duha barvy svoje mění
a mraky pošlou déšť a jindy sníh,
ani má milá spokojena není,
vždyť být stejná, to je pro ni hřích.

Radost má, to je moje milá,
štětstí mé, to je ona zas.
Snů nemám, v nichž by se mi nezjevila,
co skrývá nepoznaných krás.
Radost má, to je moje milá,
štěstí mé je můj celý svět.
Krásou svou mě zcela omámila,
každý k ní musí zahořet.
Pročpak ale bond je
a hned vezme vzor si z Tiziana?
Proč ji týden zdobí Hamlet,
týden vlas má Na římana?
Radost má, to je moje milá,
štětsí mé i můj život sám,
mám jen strach, aby se nezlobila,
až ji pro tu krásu jednou nepoznám.

Co jen skrytých přání člověk mívá,
o svých touhách rád si dává zdát.
Má milá, ta o jednom jen snívá,
Afroditě chce se podobat.
Tak jako léto s jesení se střídá,
po tmavé noci úsvit přikvapí,
tak moji milou nikdo neuhlídá,
novou krásou denně překvapí.

Radost má...




https://www.zpevnicekunas.cz