POHODA
Hudba a text: Jaroslav Lenk

U nás v ulici bydlel pan Svoboda,
že se pořád smál, měl přezdívku Pohoda.
Když jsem se ho ptal: Jakpak dneska je?
Říkával: Pohoda.
Měl malej byt, ženu a dvě děti,
v pět vstával do práce, domů šel v půl třetí,
noviny pod paží, cukroví pro děti,
zkrátka pohoda.
Po domě se povídalo: Ten má asi příjem,
zatímco my nadáváme, vesele si žije!
A hlavně paní Šulcová ze sousedního bytu
poslouchala za dveřmi a záviděla v skrytu.

Paní Šulcová psala dopisy,
co jsou zvláštní tím, že nemaj podpisy.
No a ty, úřade, no a ty počti si
kdo, kde a kolik.
Dík paní Šulcový, jejímu dopisu,
rychle pan Svoboda dostal se do spisu.
Ač není podpisu, je třeba přešetřit,
autor se bojí.
Na Svobodu začali se ptát neznámí páni
jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání.
A i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej,
lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej.

Včera se stěhoval od nás pan Svoboda
na nějakou samotu někde u Náchoda.
A já vím určitě, není to náhoda,
a tak trochu se bojím,
že brzo i my budem hledat samoty,
bydlení na stálo, nejen o soboty,
kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty,
o to nestojím.
Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí,
zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí,
že Šulcová je na koni. A proto není náhoda,
že lidi zdravím úsměvem a odpovídám:
Pohoda.




https://www.zpevnicekunas.cz/