PŘÍBĚH ŠÍLENÝHO HRÁČE Hudba a text: Mirko Ryvola Tam na pasece u lesa je kopa rozvalin, pár ohořelejch trámů, jinak kopřivy a blín, v noci tam slyšíš kytaru a divnej řev a pláč, nad ruinou na prach spálenou kvílí šílenej hráč. Tam kdysi knajpa stávala, snad někdo z vás ji znal, já tenkrát taky s kytarou jsem v šenku sedával. Tam bylo vždycky pití dost a dobrý muziky, než přišel smutnej konec týhle lesní putyky. Když na jaře sníh odplaval a přijel první vlak, z něj divnej hobo vyskočil, měl kytaru a vak. Oči mu peklem svítily, když do hospody vlez a rázem bylo ticho, jenom v koutě zavyl pes. Co takhle trochu muziky, ten divous hovoří a do strun ruku bachratou s rámusem zaboří a prsty se mu rozběhly, jak myši hladový, tak začal děsnej večírek v tý chýši jedový. My sotva sme mu stačili, von jako blázen hrál a jako šnelcug bez brzdy akordy fofroval. Ta ruka mu jen svištěla jak namydlenej blesk a ve vočích měl šílenej a nebezpečnej lesk. Hráli jsme třetí hodinu rychle jak vichřice a leckterýmu hráčovi už klesla palice, jen tenhle ďábel kytarovej nepřestává hrát, až stala se ta strašná věc, co musela se stát. Když struny začnou praskat a my popadáme dech a puchejře jak višně máme dávno na prstech, tu ozývá se rachot, jak když padaj kameny, od ruky se mu zablýskne, vyšlehnou plameny. My jenom oči valíme, jsme v šoku drobátko, co s jedním chlapem udělá hořlavý trsátko. Než barman z dveří vyletí, hasiče zavolá, jak táborák už celá krčma jasně plápolá. Už z okna chlapi sypou se a zdrhaj do dálky a oheň hučí salónem a bouchaj kořalky. Tři dny a čtyři noci požár tuhle knajpu žral a do posledka šílenej hráč na kytaru hrál. Kdo pořádně nás poslouchal, ten už se nediví, že tenkrát ohněm skončilo to hraní strašlivý, ten ví, že hráči šílený neutečou trestu a když už chci hrát trsátkem, tak jenom z azbestu. https://www.zpevnicekunas.cz