SEDLA VRZÁNÍ Hudba: Stuard Hamblen / Text: neznámý autor Tam, kde vládne ticho na západních šedých planinách, na Clancyho slunných pláních, které sotva kdy déšť splách, jenom žízeň máš a nikde kapka vody k sehnání a to jediný co slyšíš, je sedla vrzání. Ani neřinčí tu kotlík, ani třmen tu nezvoní, ani myslet horkem nemůžeš, jen dřepíš na koni, který po vyprahlý cestě mračna prachu rozhání a to jediný, co slyšíš, je sedla vrzání. Pořád dál se táhnou dráty, dál se táhne ohrada, za ní rozpálený kolo slunce večer zapadá. Když tvůj vodní vak je prázdný, k šílenství tě dohání a ty neslyšíš, než věčný sedla vrzání Tam, kde fata morgana svých kousků nikdy nemá dost, kde klamná jezírka v tobě jen probouzejí zlost, aspoň slyšet šumot olší u potoka na stráni, a to jediný, co slyšíš, je sedla vrzání. Koni na slabinách čůrky potu v srsti spékaj prach, z rozšklebený pláně ční jen kupy bláta v cisternách. Psisko s vyplazeným jazykem se vleče po pláni, je to bída poslouchat to věčný sedla vrzání. Pořád dál... Dusné míle ticha pod nebem se táhnou bůhví kam, notně maličkej seš vyprahlej a notně taky sám. Je ti k pláči, ale kde vzít slzy na prolévání a tak ti nezbejvá, než věčný sedla vrzání. Skoro slyšíš, jak se pusté ticho plíží blíž a blíž, až se zdá, že se v něm topíš, že se vůbec nebráníš. Jenom víš, že smrt je blízko, že se k tobě naklání a tak jediný, co slyšíš, je sedla vrzání. Pořád dál... https://www.zpevnicekunas.cz