TŘEŠNIČKY
Hudba: tradicionál / Text: Dušan Vančura

Když Josef veselku chystal,
byl už starý, skoro kmet,
a dívka Maria čistá,
galilejský květ.

Jednou se šli spolu projít,
Josef nechtěl ale šel,
vždyť byli jen krátce svoji,
a vzduch plný včel.

Jednou se šli spolu projít,
byl červen, třešní čas,
a jak tam pod stromem stojí,
zní Mariin hlas.

Moh bys, Josífku, prosím,
pár třešní natrhat?
Já dítě pod srdcem nosím
a co když má hlad?

Tu Josef si začal rvát vlasy:
Ó, já sem naletěl,
kdopak moh setřít asi,
tvojí nevinnosti pel?

Víš, já mám trpělivost svatou,
ale to ti povídám,
ať ten, kdo je dítěti tátou,
mu podá třešně sám.

A zatím, co Josef tu běsní,
náhle dětsky hlásek slyš:
Sehni se milá třešni,
k moji mamince blíž.

A hle, strom se k zemi sklání,
Maria trhá s úsměvem,
a Josef nemá ani zdání,
jak z té šlamastiky ven.

Můj Bože, já se tolik stydím,
ale řekni, Pane náš,
kdy chceš přijít mezi lidi,
kdypak narodit se máš?

Já myslím tak šestého ledna,
v době vánoc, v noční čas,
až se zjeví hvězda neposedná,
tehdy přijdu mezi vás.

Roky skáčou jako hříbě,
ale když se snese sníh,
lidé zpívají si příběh
o těch třech a o třešních.




https://www.zpevnicekunas.cz