TUPODOL Hudba: australská lid. / Text: Stanislav Mareš K nám jednou přišel cizinec a vtip řek na pozdrav, že prej u nás v Tupodole jsme jen tupohlavej dav ale zdejší chytráci si můžou hlavy lámat dál a nerozluští zázrak, co se v Tupodole stal. To loni v létě v Tupodole vedra začaly, jen pětatřicet ve stínu a dusno zoufalý. My všichni v baru seděli, tam aspoň chládek byl, když najednou se přes planiny mráček převalil. My mraky vážně neberem, nás vždycky otráví, tři kapky deště přinesou a prachu záplavy. Ale tentokrát si rázem řekli všichni chlapíci: Ten mrak nám říká, že je čas na další sklenici. Jsou mračna prachu, mračna deště, vyznáme se v nich, občas se dočtem v novinách o mračnech válečných, ale ať mi huba upadne, když pravdu nepovím, ten mrak, co zakryl Tupodol, byl mrakem žízňovým. To ani nebyl žádnej mrak, jen mlha solidní, když lehla do ulic, tak zůstala v nich kolik dní, ani kapka nespadla, sluníčko kdepak, jak by mohlo roztrhnout ten strašidelnej mrak? Za mrakem žízně přišla na nás doba strašlivá, pak chlapi práce nechali a sedli u piva. I černoši, co žebrávali o žvanečků pár, teď srotili se vám a chtěli vyrabovat bar. Tos nemoh z baru odejít, ať sebevíc jsi chtěl, stříhači ovcí, farmáři a kupa černých těl, ti všichni pili pospolu, každej bál se hnout, že za pár kroků musel by tou žízní zahynout. Když pití došlo, po sálech jsme všichni bloudili kolem celý putyky, jak stíny opilý, střihači pili benzín, prostě bylo všelijak, jak farmáři a já jsme táhli na nejbližší vlak. Ale jen jsme z města vypadli a už jsme byli fit, pod tím mrakem musels buďto umřít nebo pít. Teď prej už je tam bezpečno, já vrátím se tam rád, ten mrak se totiž odstěhoval někam na západ. Až uvidíte táhnout mrak až tamhle přes pláně s pěnivou bílou čepicí, jak pivo na džbáně, hned všeho nechte, běžte pít a Bůh vás uchovej, ať nenastane průtrž, on ten mrak je žížňovej. My postavili na stůl džbán, půl pivo a půl rum a chlap ho vyzunk, sotva pozved džbánek k vyschlejm rtům. Řek: Byl jsem včera u známejch, řikali tomu flám, po Tupodole, to vám byl jen odpočinek sám. A na západ, kde barví nebe rudou záplavou, kde mračna prachu, mračna deště táhnou nad hlavou, tam po západní dráze s mráčkem supí pospolu ten tupohlavý chlapík zpátky do Tupodolu. https://www.zpevnicekunas.cz