ÚDOLÍ RUDÉ ŘEKY
Hudba: tradicionál / Text: Josef Hiršal

Z údolí musíš prý odejít v dál,
po tmavých očích tvých zbývá žal,
prý s sebou odnášíš sluneční jas,
co chvílemi nám v cestu plál.

Přisedni ke mně blíž, máš-li mě rád,
sbohem mi neříkej. Ještě ne!
Vzpomeň na údolí řeky Rudé
a na děvče své milené.

Dlouho jsem čekala na slova tvá,
čekala jsem, až je vyslovíš.
Marně sním, marná je naděje má,
vždyť do dáli prý odcházíš.

Zdalipak vzpomeneš na údolí,
které jsi v zármutku zanechal,
na srdce zlomené, které bolí,
když zůstal v něm jen stesk a žal?

Z údolí musíš prý odejít v dál,
odcházíš, chtěla bych s tebou jít,
děvče tvé bezbranné nemá stání,
chce provždy ti po boku být.

Slíbila jsem ti, můj milý, vždyť víš,
že tě neporaním slůvkem svým,
jestli se s láskou zas ke mně vrátíš,
můj život je navěky tvým.

Což má být minulost štěstí plná
zničena budoucím trápením,
copak už neplatí přísaha tvá,
což nic nepohne srdcem tvým?

Až k moři odjedeš, nezapomeň
na štěstí v hodinách přesladkých
prožitých v údolí řeky Rudé,
kde v květech zněl náš šťastný smích.

Na světě není snad srdce mladé,
jež by neznalo mé soužení,
domov můj, který mám na Západě,
bez tebe je zlé vězení.

Má tajná modlitba k nebi letí,
kéž by sám Velký Duch sluchu přál
tvé věrné dívce od Rudé řeky
a šťastně tě vedl vždy dál!

Přisedni ke mně blíž, máš-li mě rád,
sbohem mi neříkej. Ještě ne!
Vzpomeň na údolí řeky Rudé
a na děvče své milené.




http://www.zpevnicekunas.cz