VĚZEŇ (Žalářník) Hudba: Angelo Michajlov / Text: Hanuš Jelínek Měl dceru jednu žalářník tak krásnou, Bože milý! Jak boží den, tak krásná je, jednoho vězně miluje. I vstala, než se rozední, a rovnou k otci běží a zpod polštáře, kde on spí, mu vzala klíče vězení. Hned donesla je milenci: Petříčku, Petře milý, teď pospěš, pospěš rychle ven, tvůj žalář je ti otevřen. Ven ze žaláře nepůjdu, nepůjdu, moje milá! Ven ze žaláře nepůjdu, dokud já souzen nebudu. A jak tak spolu hovoří, tu soudce právě přišel. S královským přišel rychtářem a s biřici a katanem. A dívka, když to viděla, hned k němu přistoupila; vrhla se k nohám soudcovým: Měj slitování s vězněm tím! A soudce vzal ji za ruku: Již vstaňte, milé dítě. Ten vězeň je už odsouzen, dnes ještě bude popraven. Já ještě dneska zemřít mám. Buď sbohem, moje milá. Můj prsten na památku vem, bud šťastna s jiným milencem! Jiného hocha nechci znát, Petříčku, Petře milý, jiného hocha nechci znát, chci v náručí tvém dokonat! Na popravišti když už stál a k smrti když se chystal, ke katům obrátil se svým: Přikrejte milou pláštěm mým! Řek soudce, když to uslyšel: Jak milují se něžně! Můj rozsudek už neplatí, hned můžete je oddáti. https://www.zpevnicekunas.cz