ZMRZLÝ DŘEVORUBEC
Hudba: tradicionál / Text: Jan Bican

Já v kavárně kafe si míchal
a chystal se, že budu pít,
když číšnice ke mně si sedla,
že prej jsem její typ.

Řekla: Já dřevaře na dálku poznám,
takový byl i můj muž,
jak ty kafe míchal si palcem
a o jazyk brousil nůž.

Můj milý byl ze severu dřevař,
měl pevný hlas i krok,
když vousy mu přerostly přes tvář,
tak je okousal a spolk.

Když poprvé zmohla ho láska,
mě něžně do náruče vzal,
zlomil mně přitom tři žebra
a v zádech narth sval.

Já vařila pro něj moc ráda,
byl přichuti, všechno jíst moh,
když jsem do sena nalila whisky,
tak sněd ho klidně stoh.

On nevěděl, co je to zima,
nikdy ho nezábl nos,
když padesát pod nulou bylo,
tak šel štípa dříví bos.

No jednu měl chybu, to přiznám,
dost nerad se myl,
ale kdyby se bejval byl neumyl,
tak by možná ještě žil.

Mrzlo tenkrát tak mocně,
že k noci přmrzl den,
můj milej se poprvé umyl
a potom vyšel ven.

Už nikdy se nevrátil zpátky,
změnil se v čistej led.
Jsem zoufalá ze svojí lásky
a netěší mě svět.

A tak tady v kavárně sedím
a čekám, až zjeví se muž,
co kafe si zamíchá prstem
a o jazyk nabrousí nůž.




https://www.zpevnicekunas.cz