(Cowboy)

Hrají: Grošáci (1994) – Zpěv: Karel Zápotocký
Hudba: David Bellami – Text: Jiří Turek

1.
Pokaždý, když brzo ráno vstával,
tak slunce česalo si vlasy s ním.
A stíny hor tam ve tmě v dálce vídal,
den vystřídal pak ten černej stín.
Jako sokol proletět tou planinou,
na ní stáří zanechat, sny nestárnou.

Ref:
Vždycky bejval kovboj,
pevně na svejch nohou stál,
až pak jednou přišel den,
kdy jít po svejch nemoh dál.
Vždycky bejval kovboj,
kterej práci nadevše měl
a když přišel poslední den,
v písních zpíval svůj sen.

2.
Sen stínu hor, jak proháněl se pod ním,
když slunce ještě dávno spí.
Neznal, co je strach, s ním byl jenom kůň a měsíc
jako toulavej pes proháněl se s ním.
Jeho znát, to je můj sen, jeho písně hrát,
nemít žádnej všední den, ve stínu hor stát.

Ref:
Vždycky…

Jeho znát, to je můj sen, jeho písně hrát
nemít žádnej všední den, ve stínu hor stát.

Ref:
Vždycky…

A když přišel poslední den,
v písních zpíval svůj sen.

---

vyšlo na CD
Grošáci – Nač tedy lhát (1994)
Grošáci – Návraty (1996)

---