1. RosAtou, rostou, rostou
   k onopí za cestou
   a je pěkně zelEené,
   [: mezDi nimi roste
   modArooké děvče,
   ažHm vyrosteE7 budAe mé. :]

2. Neber si, synečku,
   ze dvora děvečku,
   ze dvorečka, ze dvora.
   Ona má sukničku
   ucouranou všecku
   dokolečka, dokola.

3. Synečku můj drahý,
   poslechni mé rady,
   nechej teho ženění.
   Oženiš se jednou,
   tvářičky ti zblednou,
   krása se ti promění.

originál v hanáckém nářečí:

1. Rostó, rostó, rostó
   konopě za cestó
   a só pěkny zeleny.
   Meze něma roste
   modrooky děvče,
   až veroste, bode my.

2. Neber si, senečko,
   ze dvora děvečko,
   ze dvorečka, ze dvora.
   Ona má sokničko
   ošpoňkanó všecko
   do kolečka, do kola.

3. Senečko muj drahé,
   poslechni mé rade,
   neché teho ženěni.
   Oženiš se jednó,
   tvářečke tě zblednó,
   krása se tě proměni.

verze:

1. Rostó, rostó, rostó
   konopě za cestó
   a jsó pěkný zelený,
   a za nima leží
   moje potěšení,
   je celý zmordovaný.

2. Ponéprv zavolal
   na svoju matičku,
   by mu vody podala.
   Ona šaty prala,
   šaty dopírala,
   vodinky mu nedala.

3. Po druhý zavolal
   na svoju sestřičku,
   by mu vody podala.
   Ona trávu žala,
   trávu dožínala,
   vodinky mu nedala.

4. Po třetí zavolal
   na svého tatíčka,
   aby mu vody podal.
   A on drva ščípal,
   ščípal a doščípal,
   vodinky mu nepodal.

5. Po štvrtý zavolal
   na svého bratříčka,
   aby mu vody podal,
   a on pole voral,
   pole dovorával,
   voděnky mu nepodal.

6. Po pátý zavolal
   na svó némiléší,
   by mu vody podala.
   Ona šaty šila,
   zlatem vyšívala,
   vodinky mu podala.

7. Lepší je má milá,
   Andulka rozmilá,
   než má celá rodina.
   Ona šaty šila,
   všecko zahodila,
   vodinky mu podala.