Pod tou skálou, kde proud řeky syčí a kde ční červený kamení, žije ten, co mi jen srdce ničí, toho já ráda mám k zbláznění.

Brzy tvé sladké úsměvy zmizí, opustíš Červené údolí, brzy krása tvá mi bude cizí, vzpomenout na tebe zabolí.

Z údolí musíš prý odejít v dál, po tmavých očích tvých zbývá žal, prý s sebou odnášíš sluneční jas, co chvílemi nám v cestu plál.

From this valley they say you are going, We will miss your bright eyes and sweet smile, For they say you are taking the sunshine That has brightens our pathway awhile.