Šla Nanynka do zelí,
do zelí, do zelí,
natrhala lupení,
lupeníčka.

Spadla mi šablička
s vraného koníčka,
pojď mi ju, milá, podat,
já musím mašírovat.

Pod Prešpurkem kraj Dunaja,
pod Prešpurkem kraj Dunaja
je kasárňa, je kasárňa,
je kasárňa malovaná.

Sama královna, sama královna
ceduličku psala, ceduličku psala,
aby šohajka, aby šohajka
na vojnu dostala, na vojnu dostala. . .

Měla jsem já hulána,
měla jsem ho ráda,
měla jsem já šáteček,
já jsem mu ho dala. . .

Já se vždycky ohlídám, ohlídám
k domažlickým zahradám,
jestli je tam ještě modrooký děvče,
já si na ně zavolám.

Černé oči, jděte spát,
však musíte ráno vstát.

Boleslav, Boleslav,
překrásné město,
neplač, holka, nenaříkej,
moje nevěsto!