Vznik písně: 1984
Hudba a text: Stanislav (Wabi) Daněk

1.
Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub.
Tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál.
Přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží
podivnej pták, pták nebo mrak.

Ref:
Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,
vzít do dlaně dálku zase jednou zkus.
Telegrafní dráty hrajou ti už léta
nekonečně dlouhýmonotónní blues.
Je ráno, je ráno.
Nohama stíráš rosu na kolejích.