Pec nám spadla, pec nám spadla,
kdopak nám ji postaví?
Starý pecař není doma
a mladý to neumí.

Okolo Súče
voděnka teče,
vzkázal mně syneček,
že už mňa nechce.

Vojáci jdou, vojáci jdou,
Bože, jaká je to krása,
vojáci jdou, vojáci jdou
pěkně v řadách za sebou. . .

Od Tábora až k nám
cestička jako mlat,
po ní jsem chodíval,
za nocí vodíval
svou milou častokrát.

Oči, černé oči, ty já mám nejradši,
oči, černé oči, ty já mám rád.
A černé očičky a bílé ručičky,
aby se učily něco dělat.

Ó, řebíčku zahradnický,
ó, růžičko voňavá,
kterak na tě zapomenu,
když to není věc možná?

Neťukej, neťukej,
naši ještě neležejí,
neťukej, neťukej,
náš táta je divokej. . .

Nestůjte, mládenci, pod okny,
pojďte radš do světnice,
jestli vás nožičky bolejí,
sedněte na lavice.

Nestarej se, ženo má,
že my nic nemáme,
zabijeme komára,
masa naděláme.

Nepudu domů, nepudu domů,
byl bych doma bit.
Nepudu domů, nepudu domů,
byl bych doma bit. . .

Nemelem, nemelem,
nemelem, nemelem,
sebrala nám voda mlejn.
Sebrala nám všechna kola…

Jen ty si, jen ty si,
jen ty si, jen ty si,
má panenko, vzpomeň si.
Vzpomeň ty si na ty časy…

Nejsi, nejsi, jak jsi se dělala,
nejsi, nejsi, jak se děláš.
Falešné srdce máš, darmo to zapíráš,
nejsi, nejsi, jak se děláš.

Nechoď tam, pojď radš k nám,
já jsem holka vonačejší,
pojď radš k nám, nechoď k ní,
já jsem holka vonačí. . .